Novinky, Strana 2

Správné huštění pneumatik je klíčové pro bezpečnost, úsporu paliva, pohodlí při jízdě a delší životnost pneumatik. Zde je návod, jak správně hustit pneumatiky:

1. Najděte správný tlak

• Podívejte se do manuálu vozidla: Specifikace tlaku pneumatik najdete v příručce k vozidlu, na štítku uvnitř dveří řidiče, na víčku nádrže nebo v odkládací přihrádce.
• Správný tlak: Udává se v jednotkách bar nebo psi a často se liší podle:
  • Přední/zadní nápravy.
  • Zatížení vozidla (např. prázdné vs. plně naložené).

2. Připravte si potřebné vybavení

• Hustilka nebo kompresor (na benzínce či doma).
• Tlakoměr (pokud není součástí hustilky).
• Ideálně si tlak kontrolujte na studených pneumatikách, protože zahřáté pneumatiky mohou ukazovat vyšší hodnoty.

3. Měření a huštění

1. Odstraňte kryt ventilu: Otočte ho proti směru hodinových ručiček a dejte stranou.
2. Změřte aktuální tlak:
   • Připojte tlakoměr na ventil pneumatiky.
   • Zaznamenejte hodnotu.
3. Dohustěte na správný tlak:
   • Připojte hustilku a foukejte vzduch, dokud tlak nedosáhne požadované hodnoty.
   • Pokud je tlak vyšší, stiskněte ventil na tlakoměru nebo ventilku, aby vzduch unikl.
4. Znovu zkontrolujte tlak:
   • Ujistěte se, že tlak odpovídá doporučeným hodnotám.

4. Opakujte pro všechny pneumatiky

• Nezapomeňte zkontrolovat tlak také v rezervní pneumatice, pokud ji máte.
• Rezerva obvykle vyžaduje vyšší tlak, což by mělo být uvedeno v příručce.

5. Pravidelné kontroly

• Tlak pneumatik kontrolujte alespoň jednou měsíčně nebo před delší cestou.
• Tlak se přirozeně snižuje, zejména při změnách teploty (v chladném počasí tlak klesá).

6. Doporučení pro specifické situace

• Plně naložené vozidlo: Použijte vyšší tlak, jak je uvedeno ve specifikacích.
• Zimní pneumatiky: Doporučuje se zvýšit tlak o 0,2 bar (kvůli nižším teplotám).

7. Důsledky nesprávného tlaku

• Podhuštěné pneumatiky:
  • Vyšší spotřeba paliva.
  • Větší opotřebení bočnic a riziko přehřívání.
  • Snížená stabilita vozidla.
• Přehustěné pneumatiky:
  • Menší přilnavost a komfort při jízdě.
  • Nerovnoměrné opotřebení středu běhounu.

Tipy:

• Pokud si nejste jistí, použijte standardní hodnotu tlaku (např. 2,2 bar pro většinu osobních vozů).
• Moderní vozy mohou mít senzory tlaku pneumatik (TPMS), které vás upozorní na nízký tlak.

Výměna motorového oleje je základní údržbový úkon, který zvládnete sami, pokud dodržíte správný postup. Níže je krok za krokem návod, jak na to:

1. Příprava

a) Nástroje a materiály:

• Nový motorový olej (podle specifikace výrobce).
• Olejový filtr (pokud ho plánujete měnit).
• Klíč na olejový filtr nebo popruh na povolení.
• Nádoba na starý olej.
• Klíč na vypouštěcí šroub (obvykle očkový nebo ráčnový).
• Látka na otření a pracovní rukavice.
• Trychtýř.

b) Zajištění bezpečnosti:

• Pracujte na rovné a stabilní ploše.
• Použijte zvedák a podpěry (pokud je to nutné).
• Vypněte motor a nechte ho chvíli vychladnout, ale neměl by být úplně studený (teplý olej lépe odtéká).

2. Vypuštění starého oleje

1. Najděte vypouštěcí šroub:

   • Obvykle se nachází na spodní straně olejové vany (pod motorem).
   • Pokud má vaše auto kryt pod motorem, bude potřeba ho odstranit.

2. Umístěte nádobu na starý olej:

   • Dejte ji pod vypouštěcí šroub.

3. Povolte vypouštěcí šroub:

   • Pomocí klíče vyšroubujte šroub a nechte olej volně odtékat.
   • Pozor, olej může být horký!

4. Vyjměte olejový filtr:

   • Použijte klíč na filtr, pokud je příliš utažený.
   • Nechte z filtru odtéct zbývající olej do nádoby.

3. Příprava na nový olej

1. Vyčistěte vypouštěcí šroub a otvor:

   • Očistěte je hadříkem a zkontrolujte těsnění. Pokud je opotřebované, vyměňte ho.

2. Namontujte nový olejový filtr:

   • Na těsnicí gumičku nového filtru naneste tenkou vrstvu oleje.
   • Ručně zašroubujte nový filtr, utáhněte pevně, ale ne příliš silně.

3. Zašroubujte vypouštěcí šroub:

   • Utáhněte ho pevně, ale opatrně, abyste nepřetáhli závit.

4. Nalití nového oleje

1. Otevřete víčko plnicího otvoru:

   • Obvykle se nachází na vrchu motoru a je označené symbolem olejové konvice.

2. Nalijte nový olej:

   • Použijte trychtýř, aby nedošlo k rozlití.
   • Nalijte množství oleje podle specifikace výrobce.

3. Zkontrolujte hladinu oleje:

   • Počkejte několik minut a poté zkontrolujte měrku. Hladina by měla být mezi značkami MIN a MAX.

5. Dokončení

1. Zkontrolujte úniky:

   • Nastartujte motor a nechte ho běžet několik minut.
   • Zkontrolujte, zda neteče olej kolem filtru nebo vypouštěcího šroubu.

2. Likvidace starého oleje:

   • Starý olej odevzdejte do sběrného místa pro nebezpečný odpad (např. autoservis nebo sběrný dvůr).

3. Zapište si výměnu:

   • Zaznamenejte si datum a počet ujetých kilometrů pro další výměnu.

Důležité tipy:

• Olej měňte podle doporučení výrobce (obvykle každých 10 000–15 000 km nebo jednou za rok).
• Používejte pouze olej a filtr, které odpovídají specifikacím vašeho vozidla.
• Při manipulaci s olejem a filtry buďte ekologičtí – nikdy nevylévejte olej do odpadu nebo přírody.

Helicoil je značka a zároveň obecný název pro spirálové vložky používané k opravě nebo posílení závitů ve strojírenských aplikacích. Jedná se o pružinovou spirálu vyrobenou z nerezové oceli, která se vkládá do závitového otvoru. Používá se zejména tam, kde došlo k poškození původního závitu, nebo kde je třeba zvýšit pevnost závitového spoje, například v měkkých materiálech, jako je hliník nebo plast.

Hlavní vlastnosti Helicoilu

1. Materiál: Většinou vyroben z vysoce pevné nerezové oceli, odolné vůči korozi.
2. Tvar: Helicoil má tvar pružinové spirály, která tvoří nový vnitřní závit.
3. Standardizace: Dodávají se v různých velikostech a typech závitů (metrické i palcové).

Použití Helicoilu

• Opravy závitů: Pokud je závit poškozený nebo stržený, Helicoil vytvoří nový funkční závit.
• Zvýšení pevnosti: Používá se tam, kde je původní materiál příliš měkký a závit by mohl selhat (např. v hliníku).
• Průmyslové aplikace: Běžné v automobilovém, leteckém a strojírenském průmyslu.

Jak se Helicoil instaluje?

1. Vyvrtání:

   • Poškozený závit se vyvrtá na větší průměr.
   • Používá se speciální vrták odpovídající velikosti vložky.

2. Řezání nového závitu:

   • Pomocí závitníku (dodávaného s Helicoilem) se vytvoří závit pro vložku.

3. Vložení Helicoilu:

   • Pomocí speciálního montážního nástroje se Helicoil zkroutí a našroubuje do nového závitu.
   • Po instalaci pružina expanduje a pevně drží v otvoru.

4. Odstranění montážního čepu:

   • Pokud má Helicoil instalační čep, ten se po instalaci odlomí nebo odstraní.

Výhody použití Helicoilu

• Zvyšuje životnost závitového spoje.
• Odolnost vůči vibracím a dynamickému zatížení.
• Jednoduchá oprava bez nutnosti výměny celé součásti.
• Široká dostupnost a standardizace.

Naostření sekery je důležitou činností, která zajišťuje její efektivitu a bezpečnost při používání. Postupujte podle následujících kroků:

1. Příprava na ostření

a) Vyberte správné nástroje:

• Pilník nebo brousek: Na hrubé i jemné ostření.
• Brusný kámen: Na dokončovací práce.
• Bruska (volitelné): Pro rychlé odstranění materiálu, vyžaduje zkušenost.
• Ochranné vybavení: Rukavice a ochranné brýle.

b) Zkontrolujte stav sekery:

• Zkontrolujte ostří: Hledejte zářezy, otřepy nebo tupé plochy.
• Ujistěte se, že hlava sekery pevně sedí na topůrku.

2. Hrubé ostření

Pokud je ostří sekery velmi tupé nebo poškozené:

1. Připevněte sekeru: Upevněte ji pevně do svěráku ostřím nahoru.
2. Použijte pilník:
   • Pilníkem táhněte od paty ostří ke špičce pod úhlem cca 25–30 stupňů.
   • Při každém tahu udržujte konstantní úhel.
   • Opakujte na obou stranách ostří, dokud nezmizí hrubé poškození.

3. Jemné ostření

Pro dosažení ostrého a hladkého ostří:

1. Použijte brusný kámen nebo brousek:
   • Navlhčete brusný kámen vodou nebo olejem (podle typu).
   • Táhněte brousek po ostří v kruhových pohybech nebo plynulými tahy.
   • Opět udržujte úhel cca 25–30 stupňů.
2. Pracujte rovnoměrně: Brousit by se mělo na obou stranách stejně, aby bylo ostří symetrické.

4. Dokončení a odstranění otřepů

1. Zjemněte hranu: Použijte jemný brusný kámen nebo jemný smirkový papír (zrnitost 800–1200).
2. Odstraňte otřepy: Přejíždějte ostří po kameni nebo jiném jemném materiálu (např. koženém pásu).
3. Vyzkoušejte ostří: Sekera by měla snadno proniknout do dřeva nebo papíru.

5. Údržba po ostření

• Nabrousit naolejovat: Jemně naneste olej na ostří, aby se zabránilo korozi.
• Kontrola topůrka: Pokud je poškozené, zvažte jeho výměnu.

Tipy pro bezpečnost:

• Během broušení držte nástroje a sekeru pevně, aby nedošlo k uklouznutí.
• Při práci s bruskou dávejte pozor na přehřátí ostří – může dojít k jeho ztrátě tvrdosti (chlaďte vodou).
• Sekeru skladujte na suchém místě, mimo dosah dětí.

Používání momentového klíče vyžaduje správné postupy, aby bylo dosaženo požadovaného utažení bez poškození spojovacích prvků. Zde je podrobný návod:

1. Příprava před použitím

• Zkontrolujte specifikaci momentu: Podívejte se do technické dokumentace (např. manuálu stroje nebo vozidla) na požadovanou hodnotu utahovacího momentu.
• Nastavte moment:
  • Otočným mechanismem (obvykle na rukojeti) nastavte požadovaný moment.
  • Ujistěte se, že je stupnice čitelná a přesně nastavena.
• Zkontrolujte čistotu závitů:
  • Závity šroubů i matic by měly být čisté a případně lehce namazané, pokud to specifikuje výrobce.
  • Neaplikujte mazivo, pokud to není výslovně uvedeno (může změnit tření a tím ovlivnit správný moment).

2. Použití momentového klíče

• Správné uchopení:
  • Držte momentový klíč za rukojeť, ideálně v její střední části, aby nedošlo ke zkreslení síly.
• Plynulé utahování:
  • Utahujte šroub plynule a rovnoměrně, bez trhavých pohybů.
  • Při dosažení nastaveného momentu klíč vydá zřetelný "cvakací" zvuk nebo se zastaví (u elektronických modelů může dojít k rozsvícení kontrolky nebo vibraci).
  • Jakmile uslyšíte nebo ucítíte signál, okamžitě přestaňte utahovat.

3. Po použití

• Uvolnění momentového nastavení:
  • Po dokončení práce nastavte momentový klíč na nejnižší hodnotu, ale ne na "0" (u některých modelů to může poškodit pružinu).
• Čištění a údržba:
  • Po každém použití očistěte klíč měkkým hadříkem.
  • Skladujte ho v suchém prostředí a mimo přímé sluneční světlo.

4. Důležité zásady

• Nepoužívejte momentový klíč k povolování šroubů: Může dojít k poškození mechanismu klíče.
• Kalibrace:
  • Momentový klíč by měl být pravidelně kalibrován, obvykle jednou ročně nebo po 5 000 použitích.
• Použití správného rozsahu:
  • Nepracujte mimo doporučené rozmezí klíče. Například pokud je klíč určen pro 20–200 Nm, nepoužívejte ho pro utažení pod 20 Nm.

5. Typy momentových klíčů a jejich specifika

• Mechanické (klikací): Běžně používané, snadné na obsluhu.
• Elektronické: Mají digitální displej, často vyšší přesnost.
• Lámací klíče: Pro profesionální aplikace, kdy je vyžadována vysoká přesnost.

Rozdělení stahováků se obvykle provádí podle jejich konstrukce, použití a mechanismu. Zde jsou hlavní typy:

1. Podle konstrukce:

a) Dvouramenné stahováky

• Mají dvě ramena, která se připevňují k objektu (např. ložisku, ozubenému kolu).
• Používají se pro menší a jednodušší demontáže.

b) Tříramenné stahováky

• Mají tři ramena, což zajišťuje větší stabilitu při stahování.
• Používají se na větší a složitější součásti.

c) Jednoramenné stahováky

• Používají se tam, kde není dostatek prostoru pro více ramen.
• Obvykle pro specifické aplikace.

2. Podle mechanismu:

a) Mechanické stahováky

• Ručně ovládané šroubem nebo závitovou tyčí.
• Vhodné pro menší síly.

b) Hydraulické stahováky

• Používají hydraulický píst pro vyvinutí větší síly.
• Vhodné pro těžší průmyslové aplikace.

c) Pneumatické stahováky

• Fungují na principu stlačeného vzduchu.
• Používají se ve specializovaných oblastech.

3. Podle použití:

a) Stahováky ložisek

• Konstruovány pro demontáž ložisek z hřídelí nebo skříní.

b) Stahováky ozubených kol a řemenic

• Používají se na sundání kol, řemenic nebo podobných komponent.

c) Stahováky kulových čepů

• Speciální stahováky pro demontáž čepů (např. v automobilovém průmyslu).

d) Univerzální stahováky

• Mají nastavitelnou konstrukci, lze je použít pro různé aplikace.

4. Podle velikosti a kapacity:

• Malé stahováky: Pro jemnou mechaniku, např. hodiny nebo malé přístroje.
• Velké stahováky: Pro těžký průmysl a velké stroje.

Používání testeru hloubky laku (tzv. tloušťkoměr laku) je skvělý způsob, jak zkontrolovat stav laku na vozidle. Měření vám umožní zjistit, zda bylo auto přelakováno, opravováno nebo zda je lak v dobrém stavu. Tady je podrobný návod:

1. Co je tester hloubky laku

• Zařízení, které měří tloušťku laku (v mikrometrech, µm) na kovových částech karoserie.
• Pomáhá odhalit opravy po nehodách (např. aplikaci tmelu nebo vícero vrstev laku).

2. Příprava na měření

• Vyberte správný typ testeru: Existují magnetické, digitální a ultrazvukové testery. Digitální jsou nejpřesnější.
• Čistota povrchu: Před měřením očistěte povrch auta, aby na něm nebyly nečistoty nebo mastnota, které by mohly zkreslit výsledek.
• Kalibrace testeru: Některé přístroje vyžadují kalibraci (např. pomocí přiložených referenčních desek). Postupujte podle návodu ke konkrétnímu modelu.

3. Jak správně měřit

1. Zapněte tester: Připravte zařízení podle manuálu.
2. Umístěte tester na povrch auta:
   • Přiložte tester k povrchu kolmo a bez naklánění.
   • Jemně přitlačte, aby došlo k měření.
3. Odečtěte výsledek: Hodnota se obvykle zobrazí na displeji (u digitálních testerů). Měření může trvat jen několik sekund.

4. Porozumění výsledkům

• Originální lak: Tloušťka originálního laku je obvykle mezi 80–150 µm, v závislosti na výrobci a modelu.
• Přelakované části: Hodnota nad 150 µm naznačuje přelakování.
• Použití tmelu: Hodnoty nad 300 µm mohou znamenat použití tmelu, což obvykle značí opravu poškození.
• Rovnoměrnost: Pokud jsou hodnoty na různých místech výrazně odlišné, část auta pravděpodobně byla opravována.

5. Postupujte systematicky

• Měřte všechny části karoserie systematicky (dveře, střechu, kapotu, blatníky, kufr, apod.).
• Zaměřte se na místa, která jsou nejčastěji opravována (rohy, hrany, části kolem dveří a nárazníků).

6. Další tipy

• Sledujte materiál karoserie: Některé části auta (např. plastové nárazníky) tester nezměří, protože nejsou kovové.
• Měření na oceli vs. hliníku: Některé testery mají různé režimy pro ocel a hliník – vyberte správný.
• Měření za správných podmínek: Vyhněte se extrémně vysokým nebo nízkým teplotám, které mohou ovlivnit výsledky.

7. Využití výsledků

• Při koupi ojetého auta: Tester vám pomůže zjistit, zda bylo auto opravováno po nehodě, což může ovlivnit jeho hodnotu.
• Kontrola vlastní karoserie: Užitečné při posuzování stavu laku před prodejem nebo při hledání skrytých oprav.

Tester hloubky laku je snadno použitelný nástroj, který vám pomůže lépe pochopit stav auta.

Co budete potřebovat:

1. Nabíječku autobaterií – Ujistěte se, že je vhodná pro vaši baterii (napětí – obvykle 12 V).
2. Ochranné rukavice a brýle – Pro bezpečnost.
3. Čistý prostor – Bez otevřeného ohně nebo jisker, protože baterie může uvolňovat výbušné plyny.
4. Čisté svorky baterie – Zkontrolujte, zda nejsou zanesené špínou nebo korozí.

Postup:

1. Odpojte baterii (pokud je potřeba):

   • Pokud budete baterii nabíjet mimo auto, odpojte nejprve záporný kabel (černý) a poté kladný (červený).
   • Jestli nabíjíte baterii přímo v autě, zkontrolujte v manuálu vozidla, zda je to bezpečné.

2. Připravte baterii:

   • Vyčistěte svorky suchým hadříkem nebo jemným kartáčem.
   • Pokud je baterie s odnímatelnými zátkami (u olověných baterií), zkontrolujte hladinu elektrolytu. Pokud je nízká, doplňte destilovanou vodu.

3. Připojte nabíječku:

   • Připojte červený kabel nabíječky na kladný pól (+) baterie.
   • Černý kabel nabíječky připojte na záporný pól (–) baterie.
   • Pokud nabíjíte baterii mimo auto, černý kabel můžete připojit na uzemnění (např. kovový předmět poblíž baterie).

4. Nastavte nabíječku:

   • Zkontrolujte, zda je nabíječka vypnutá, než ji zapojíte do elektrické sítě.
   • Nastavte vhodné napětí (obvykle 12 V) a proud (doporučuje se nízký proud, např. 2–10 A, pro pomalé a šetrné nabíjení).

5. Spusťte nabíjení:

   • Zapněte nabíječku a sledujte její indikátory.
   • Baterii nabíjejte pomalu. Rychlé nabíjení může zkrátit její životnost nebo ji poškodit.

6. Kontrolujte průběh:

   • Baterie by se neměla přehřívat. Pokud ano, okamžitě nabíjení přerušte.
   • Sledujte, kdy nabíječka signalizuje plné nabití (obvykle zelený indikátor nebo automatické vypnutí).

7. Odpojte nabíječku:

   • Nejprve vypněte nabíječku a poté odpojte černý kabel, následovaný červeným.

8. Znovu připojte baterii (pokud jste ji odpojili):

   • Připojte nejprve kladný kabel (+) a poté záporný (–).

Tipy:

• Pokud si nejste jistí, přečtěte si manuál k autu i nabíječce.
• Používejte moderní automatické nabíječky, které zabrání přebití.
• Udržujte baterii pravidelně nabitou, zejména v zimních měsících.